1. kapitola

Co to je? Co to je za hlasy? A co se to děje s mým obličejem?

Už týden ležím v posteli s chřipkou. S lednovými plískanicemi můj imunitní systém nic neudělal, a tak mě toto nepříznivé počasí doslova udolalo. Ani dědův doporučený a osobně uvařený cibulový čaj nedokázal odvrátit nepříjemnou bolest v krku, doprovázenou suchým kašlem trhající plíce.

Teď mám ale jiný problém. Na chvíli jsem zavřela oči ( vážně jen na chvilku ) a za pár sekund mi v hlavě začalo znít nepříjemné bzučení, jaké vydává ten strojek co měří tlak, když je zrovna v akci. Vzápětí jsem uslyšela směs mužských a ženských hlasů, které cosi mumlaly. Bohužel nevím co. Pokusila jsem se pohnout, ale nemohla jsem se ani hýbat ani otevřít oči. Jako by mě někdo zabetonoval rychlotvrdnoucím cementem a oči slepil vteřinovým lepidlem. Najednou jsem měla pocit, jako by se můj obličej rozhodl trochu pozměnit přirozenou DNA a zcela přetvárnit mou tvář do úplně neznámé podoby. Uši se mi napjaly, obličej a nos se všemožně roztahovaly, stahovaly, natahovaly, rozpínaly…zajímavé bylo, že to vůbec nebolelo. Jen jsem cítila tlak.

O několik sekund později bylo po všem. Božínku, co se to stalo? Budu moct ještě vůbec otevřít oči? Otevřela jsem je, hýbat jsem se zase mohla. Posadila jsem se a opatrně jsem si osahala celý obličej – vše bylo normální. Sáhla jsem si na čelo. Hm. Je studené. Blouznění z horečky to tedy být nemohlo. Ale co to tedy bylo?!

„Stalo se něco?“                                                                                                                                                                      Do pokoje nakoukla moje maminka. Nosila hranaté černobílé brýle, které hezky kontrastovaly s jejími světlými vlasy, zastřiženými do krátkého podkovového mikáda.

„Jen se mi trochu zatočila hlava.“                                                                                                                                            No jo, moc přesvědčivé to nebylo. Ale maminku to kupodivu uspokojilo a odebrala se po schodech dolů do kuchyně se slovy, že mi ještě uvaří dědův čaj.

Žuchla jsem ze sedu zpátky do lehu. Co to proboha bylo? Mám snad halucinace? Nebo že by…